Slíbil, že si dojede na Kladno pro pás šampiona organizace I Am Fighter. A jak řekl, tak učinil. Přestože se v hlavním zápase IAF 11: Noc Válečníků potkali dva neporažené talenty, byl favoritem domácí David Zoula. Jenže Matěj Val zaskočil jeho i bouřící arénu, disciplinovaným a precizním výkonem nedal soupeři šanci a zaslouženě vybojoval svůj první titul. „A chci na něj navázat dalšími, tohle je jen začátek mé cesty,“ hlásil 24letý pražský rodák už s pásem přes rameno.
„Říkal jsem, že buď to bude rychlé, anebo na více kol, ale stejně si ani neškrtne. Nikam jsem nespěchal,“ pokračoval po pětikolové bitvě, kterou přitom ani jeden ze soupeřů nepředpokládal. Oba mluvili před soubojem o tom, že na body to neskončí. Skončilo, přestože Val byl blízko ukončení Zouly především ve třetí pětiminutovce.
Cítil jsi v tom třetím kole, že by to mohlo vyjít?
Asi jo. Hodně se balil, já, když inkasuji takové rány, tak mě to ještě více nakopne. On se balil, schovával, bál. Je to jeho problém.
Před zápasem byly mezi vámi nějaké neshody, jak jsi to vnímal ty?
Měli jsme udělat show na Staromáku, já věděl, že když udělám podobný bizár, že to lidi zajímá a baví, ale nejsem vyloženě showman, jsem zápasník, který tvrdě maká, aby byl co nejlepší.
Jak se teda připravuješ?
Trénuji každý den, ale jde o to, co a jak. Nemůžeš jet každý den na maximum, to by tělo nezvládlo regenerovat. Makám prostě chytře.
A co děláš pro svoji nezdolnou fyzickou kondici? Protože i po pátém kole jsi vypadal pořád naprosto svěží.
Já se furt peru, jezdím náročné tréninky. Prostě přijedu do tělocvičny, dostanu přes pí** a zase jedu domů. Takže pro mě je pak samotný zápas vlastně odměna.
Získal jsi pás IAF, o kterém říkáš, že je to teprve začátek. Kde se vidíš za pár let?
Za pár let se vidím ve velké zahraniční organizaci, kde se budu moct zápasením živit na plný úvazek. Ještě musím vybrat váhu, zda do 66, nebo 61 kilogramů. Shazuji pár kilogramů, měl jsem v přípravě 73 kilogramů, pořád je kde brát. Ale je otázka, zda to hrotit na 61 a přijít o sílu, nebo zůstat v 66 a cítit se opravdu maximálně pohodlně jako dneska.
Co se možností týče, KSW je jistota, včera mi kamarád říkal ještě o jiné možnosti, ale tu jsem nechtěl řešit před zápasem, byl jsem plně soustředěný na tuhle misi. Ale vidím se v zahraničí, na nejvyšších metách, nejen tady na českém území.
Jak regeneruješ a jak se stravuješ?
Vše mám na maximálně profesionální úrovni. Jsem magor do stravy, regenerace, to znamená různých doplňků. Ani se mě na ně neptej, protože je jich strašně moc. Mám vychytané vše, jídlo, tréninky, ani nepoznám, že vlastně shazuji. Mám kolem sebe skvělé lidi, sám jsem maximálně ponořené do této své cesty, nic jiného mě nezajímá.
I když ne všechno vyjde, protože před tímto zápasem mi asi nesedlo jídlo, možná jsem se špatně najedl, takže večer i dneska jsem si poseděl na záchodě, ale na výkonu to nebylo nijak znát. Prostě jen když si projdeš tím nejhorším, můžeš pak být nejlepší.
Máš nějaký vzor?
Nikoho konkrétního nemám, prostě sleduji ty nejlepší v UFC a z nich se snažím čerpat.
Co pro tebe znamená pás IAF?
Pro mě je to super vzpomínka, podívám se na zápas, poučím se z chyb a budu makat ještě tvrději než doteď. Každopádně pro něj mám připravenou doma poličku. Nejen pro tento pás, ale i pro další, které přijdou.
Ještě zpět k samotnému zápasu, ty jsi při čekání na příchod Zouly do klece ve svém rohu ležel…
On tvrdil, že mě jeho nástupovka a bouřící aréna zlomí, tak jsem si tam prostě lehl, kouknul na trenéra a říkal: „Hele, už je to tady.“ Nebavilo mě už stát. Byl jsem na nohou dneska už dost času přes den, před zápasem v šatně, tak jsem si prostě na chvíli lehnul.
Ty jsi byl blízko ukončení ve třetím kole, David tě ale dobře trefil v závěru prvního. Cítil jsi ten úder a že by mohly být problémy?
Souhlasím, něčím mě trefil, to je pravda. Ale i tak bych si s tím pak nějak poradil, zažívám to občas na trénincích, pokud tě soupeř nevypne, tak to umím zvládat a dokonce si myslím, že pak pracuji ještě lépe. Ale celkově jsem si byl sám sebou jistý. Nikdy tam třeba nebyl okamžik, že když jsem se rozhodl, že vstanu, že by se mi to nepovedlo.
A to je další, co mnohé překvapilo. Čistě na zádech tě dokázal David udržet jen ve čtvrtém kole, jinak jsi mu z takedownů neustále utíkal, nebo je přetáčel ve svůj prospěch.
Prostě nemá vůbec sílu, neměl mě jak ohrozit. Já trénuji s kluky, kteří jsou úplně jinde než je David. Všichni si myslí, že trénuji v lese a podobně, ale to je jen póza. Kdyby David věděl, jak trénuji, jaký jsem doopravdy, tak by do toho zápasu ani nešel. Je to prostě hra.
Vstoupit do diskuze (0)