Trenčínská hala byla vyprodaná, akci MTE bylo ale naštěstí možné sledovat také online přes Oktagon.tv. Startovka čítala celkem 13 zápasů v různých disciplínách. Jako předkrm dostali diváci dva souboje pod pravidly MMA, kde se představili začínající bojovníci, kteří zatím slavili úspěchy na amatérské scéně. V obou případech se jednalo o odvety z finále slovenské MAMMAL ligy a vítězství opět putovaly do slezského klubu Jayman Fighting systems.
Následovaly úvodní zápasy čtyřčlenné pyramidy o slovenský titul WMC (thajský box). Pro dvojnásobného juniorského mistra Slovenska Benjamína Dolňáka to byl doslova křest ohněm mezi profíky. Ortodoxní thajboxer dostal do úvodního duelu Leonarda Boráka, kterého si fanoušci můžou pamatovat třeba z Cesty bojovníka, kde se ze začínající šestnáctky probil do finálové čtveřice a na začátku září se pobije o celkové vítězství. Dolňák ale ukazoval, že se výzvy nezalekl. Bodoval především kopy a strhy. Borák podle očekávání sázel především na své ruce, hrozil ale také nebezpečnými lokty. Zápas nakonec ukončil ve 3. kole kopem z otočky, kterým soupeře zasáhl přímo na střed těla.
Druhý semifinálový duel byl odvetou souboje z loňského roku, ve kterém spolu Nikolas Krivák a Lukáš Mandinec remizovali. Hodně se klinčovalo a loktovalo. V nesmírně fyzicky náročné bitvě tentokrát vítězství bral domácí Mandinec, který byl se svými cca 60 zápasy suverénně nejzkušenější a platil také za největšího favorita na zisk titulu. Kolik času bude mít do finále na zregenerování, záleželo na šesti vložených zápasech. Pokud by padala rychlá KO, mohl by teoreticky nastoupit už třeba za půl hodiny. To se ale naštěstí pro něj nestalo.
V mezičase pevnost ringu otestovali těžkotonážníci Mitrić a Galambos. Jen první jmenovaný má okolo 130 kg. Fanouškům utkvěl v paměti svým výkonem na Oktagon Undergroundu, kde porazil favorizovaného Tomáše Hrona. Maďar do něj ale vlétl bez respektu. Zřejmě tušil, že na KO má malé šance, a tak útočil především lokty, kterými by soupeře rozsekl a donutil tak lékaře zápas ukončit. Srb ale postupoval kupředu jako buldozer. Každý bojovník vám potvrdí, že bojovat z ústupu je mnohem fyzicky náročnější a to se potvrdilo, protože Galambos se ke konci zápasu už sotva držel na nohou. Nepadl. O vítězi ale nebylo pochyb.
Během cca hodiny a půl dlouhé pauzy stihli finalisté pyramidy o titul WMC dobít baterky. Především Mandinec vypadal znovuzrozený a do Boráka nastoupil hodně agresivně. KO sice nepadlo, ale vítězství a opasek zůstaly v Trenčíně. Doma pak na vítěze čekala ještě sladká odměna – dort se šampionským pásem od přítelkyně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Diváci pak v ringu dostali ještě dvě lahůdky. Kolodzej a Fapšo šli dokončit vzájemnou zápasovou trilogii. A druhý jmenovaný, slovenský "Tank", dával už na vážení jasně najevo, že to tentokrát nebude v přátelském duchu. Chtěl soupeři jeho první zkušenost s malými rukavicemi pořádně znepříjemnit a předvídal rychlé KO. Zbytečně se za ním ale nehnal. Kolodzej byl v úvodu aktivnější, snažil se Fapša držel na distanc a z dálky jej okopávat. Jenže jakmile Tank vyrazil kupředu, nešlo ho zastavit. Pod kanonádou úderů šel reprezentat Goral gymu k zemi už před koncem prvního kola. Dokázal ale vstát a pokračoval.
KO viselo ve vzduchu. Fapšo to ale ani ve druhé trojminutovce nechtěl uspěchat. Zřejmě si uvědomoval, že by ho technik Kolodzejova formátu mohl nachytat nekrytého. Po minutě ale rozjel další drtivý útok a bylo z toho opět počítání. O pár vteřin později šel houževnatý dlouhán k zemi potřetí, když Fapšo skvěle načasoval zadní úder do jeho kopu. V minutě zbývající do konce kola měl ale navrch paradoxně Kolodzej. Skvěle úderem zakontroval Sebastiánův výpad kolenem a ohrozil ho také jedním kopem na hlavu.
V závěrečném dějství do toho Fapšo opět šlápl a přitvrdil. Po háku šel Kolodzej opět k zemi a tentokrát se sbíral jen velmi ztěžka. Na 8 se sice dokázal postavit, ale rozhodčí zápas v zájmu jeho zdraví ukončil. Tank se tedy mohl radovat z vítězství na technické KO. Spokojený však nebyl. "Moje vítězství mělo být v 1. kole, takže nic moc, ale polepším se, přísahám. Věřím, že tento rok se ještě ukážu v Oktagonu a nadělám tam randál" vzkázal fanouškům. Ještě předtím ho ale nejspíše uvidíme na mistrovství světa WAKO či na DFN 5.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V hlavním zápase se Monika Chochlíková pobila o titul mistryně světa WMC proti Turkyni Fundě Alkayis. Fanoušci si často stěžují, že je domácím bojovníkům dovážena potrava. V případě tohohle zápasu ale nikdo nemohl pochybovat, že Monice zajistili asi nejlepší možnou protivnici. Alkayis má na kontě více než 500 amatérských zápasů a v profi ringu se mohla pyšnit skóre 37-5, včetně soubojů pod prestižní GLORY.
Turecká válečnice Chochlíkovou ihned svázala do klinče. Slovenka v něm ale byla lepší, stejně jako i v ostatních aspektech boje. Zpočátku vyrovnaný souboj se tedy postupně víc a víc nakláněl na její stranu. Zatímco Alkayis postupně zpomalovala, Monika zařazovala v každém kole vyšší rychlost. Chleba se zlomil v závěrečné páté trojminutovce, kdy soupeřku zasáhla tvrdým pushkickem do obličeje. První počítání. Slovenka ucítila krev a za hlasitého povzbuzování publika se hnala za KO.
Po dalším kopu do tváře ringový rozhodčí přivolal lékařku, aby Alkayis prohlédla. Když chvíli poté zápas odmával, trenčínská hala burácela. Chochlíková se stala mistryní světa a zapsala se do elitního klubu. Vždyť na domácí česko-slovenské scéně před ní pás WMC získali pouze Jirka Žák a Vladimír Moravčík, dvě legendy thajského boxu. "Je to masakrálně brutální pocit," radovala se po zápase vítězka. Uvidíme, jakým směrem povedou její kroky dál. Skvěle našlápnuto má totiž i v MMA.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vstoupit do diskuze (0)