Ve spojení s touto letní destinací nejčastěji lidé hledají výrazy jako je dovolená Řecko. Málokoho však napadne nakouknout pod pokličku antických olympijských her, které jsou studnicí základů zápasnického umění (nejen) současné doby.
Tělesné souboje jako denní chléb
Zahnání nudy i posílení těla a mysli nacházeli Řekové právě ve wrestlingu. Ostatně důkazy lze dosud najít vyobrazené na keramických předmětech i mincích, kde jsou vykreslené bojové pozice a chvaty. Než se však staří Řekové dopracovali k pokroku, používali především hrubou sílu, kterou jen prokazovali mužnost a určitou nadřazenost.
To ostatně využívali i placení gladiátoři, jejichž duely sloužily primárně jako zábava pro publikum. Zároveň byly pranice jednoduchou volnočasovou aktivitou, která ale s postupem času nebyla jen marnotratnou kratochvílí. Základy promyšlených pravidel jsou dodnes odrazovým můstkem pro spoustu zápasnických směrů. Píle a vytrvalost téhle zábavě věnovaná vedla také ke zdokonalení technik a chvatů a z pouhého rozptýlení se postupně vytvořilo umění.
Síla jako zbraň v rytířských soubojích
Souboje byly odjakživa způsobem, jak získat nejen převahu, ale i území či majetek. Ostatně právě proto se wrestling učil i mezi šlechtou, s intencí protivníka nekompromisně skolit. Podobně jako u gladiátorů, i v těchto případech bojovníci používali hlavně hrubé a nepříliš promyšlené zákroky, které dnes v civilizovaných zápasech již těžko pohledat.
Víte, odkud jsou řecko-římské souboje?
Mohlo by se zdát, že původ tohoto zápasnického stylu, dnes známého hlavně jako klasický, kdy je zakázáno útočit na spodní část těla protivníka, bude sahat právě do dob antiky. Nenechte se ale zmýlit názvem. Základní pravidla řecko-římských soubojů byla vymyšlena ve Francii, a to pro účel prvních olympijských her v roce 1896.
I v Česku má však zmíněný styl dalekou tradici. Jména jako Vítězslav Mácha (olympijský vítěz) nebo Gustav Frištenský jste nejspíš už někde zaslechli. Právě tyto osobnosti jsou považovány za ta nejzvučnější jména z české řecko-římské školy.
Daleká historie soubojů je konec konců prokazatelným faktem, že zápasnické umění, ač původně poněkud nekulturní, je především o promyšlené technice, odolné mysli a vytrvalosti.
