Když v neděli převzal z rukou zástupce japonské premiérky ukrajinský rikiši (zápasník) Aonišiki císařský pohár pro vítěze jednoho z šesti bašo (turnajů), které se každý rok konají, přepsal tak dějiny. Stal se prvním Ukrajincem, který tento pohár vyhrál a také je v tuto chvíli na dobré cestě stát se prvním evropským jokozunou, tedy držitelem nejvyšší hodnosti, jakou lze v sumó mít. Samozřejmě, pokud mu vydrží zdraví a forma, přičemž to první bývá v tomto sportu nejčastější problém.

Aonišiki na turnaji ve Fukuoce patřil ke třem nejvýraznějším zápasníkům, kteří se naháněli v čele turnaje. Prvním byl Ónosato, japonský jokozuna, který patří k nejlepším a nejnadějnějším zápasníkům za mnoho let. Druhým pak mongolský jokozuna Hóšórjú. Teoreticky by čtvrtým do party mohl být ózeki Kotozakura (psali jsme o něm více zde), ale ten se celý rok potýkal se zraněními a aktuálně spíše bojoval o udržení hodnosti ózekiho.

Trojice kolosů

Mezi zmíněnou trojicí panuje pozoruhodná dynamika, která funguje trochu jako kámen-nůžky-papír. Ónosato byl proti Aonišikimu vždy dominantní, ale prohrává s Hóšórjúem. Ten má ale pro změnu problémy právě s Aonišikim, který jeho velmi technickému stylu nesedí, protože sám disponuje vynikající technikou, která má původ v řeckořímském zápasu. Do předposledního dne tak vstupovali všichni tři se skóre 11-3. Aonišiki šel proti Ónosatóovi , přičemž zápas prohrál (byť by bylo na místě poznamenat, že všichni sudí přehlédli, že Ónosato měl prohrát kvůli škrtnutí nártu o dohjó) a den předtím porazil Hóšórjúa.

Do potenciálního play-off mezi všemi tři ale zasáhlo opět zranění. Ónosato musel poslední den vzdát a s ním i naděje na zisk poháru kvůli zřejmě vykloubenému rameni a Hóšórjú tak získal výhru zdarma. Aonišiki musel porazit Kotozakuru, což se mu po náročném boji podařilo jeho oblíbenou a jen výjimečně vídanou technikou učimusó. V play-off se střetl s Hósórjúem a ten prokázal, že začíná mít z Ukrajince komplex, kdy opět netradičně uspěchaně sáhl k pokusu o stržení z ústupu, Aonišiki toho využil a Mongola porazil, čímž se stal vítězem.

Play-off, kdy Aonišiki porazil Hóšórjúazdroj: Profimedia

Ačkoliv by se mohlo zdát, že pro Japonce půjde o národní pohromu, Aonišiki má ve skutečnosti velké množství podporovatelů a všichni jej vidí jako skvělé oživení sportu, který se opět nadechuje k lepší éře po pokovidové krizi. Ačkoliv je Aonišiki až druhým ukrajinským rikišim v sumó, jeho kolega Šiši takovou popularitu nezískal. V první řadě není tak technicky vyspělý a v druhé má stále komunikační problémy, což trochu ubírá na možnosti získávat nové fanoušky.

Samotný Aonišiki, občanským jménem Danylo Javhusišin, má velmi pohnutý osud. Z Ukrajiny utekl před válkou ve snaze stále provozovat sport, který má rád, v osmnácti letech, kdy se jej ujala rodina Jamanty Arakiho, vedoucího sumó klubu na Kansajské univerzitě. Danylo prakticky neuměl japonsky a jazyk se učil odposlechem. Zlomovým pro něj byla nabídka z profesionální stáje Adžigawa, která přišla v roce 2022.

Jméno na počet Ukrajiny a japonské rodiny

Danylo tehdy přijal šikonu (zápasnické jméno) Aonišiki Arata, přičemž Aonišiki se vztahuje k modré barvě ukrajinské vlajky, klidu a brokátu, zatímco Arata vzal na počest rodiny, která se jej ujala. Jeho postup ligami sumó byl bleskový a velmi rychle se hovořilo o zázraku z Ukrajiny. Nespoléhal přitom jen na svou sílu a velikost, ale také řadu nestandardních technik, které získal na střední škole, kdy se sumó začal věnovat na Ukrajině. Naučil se i plynně japonsky, a to jen komunikací ve stáji, i když jen mluvit. Psát prý stále moc neumí. Nicméně, jak ukazuje při řadě rozhovorů, jeho japonština je vynikající a je pozoruhodné, že se ji naučil za dva roky na této úrovni.

zdroj: Profimedia

Nyní je na stole pravděpodobné povýšení do ranku ózekiho. Formálně sice nesplňuje všechny požadavky (33 vítězství ve 3 po sobě jdoucích turnajích v hodnosti komusubiho a výše), nicméně poradní orgán, který se věnuje povýšením doporučil jeho jmenování do hodnosti ózekiho, protože s přihlédnutím k vítězství v turnaji a faktu, že teoreticky začal oněch 33 vítězství v hodnosti maegaširy, není důvod, proč jej nepovýšit.

Pravdou také je, že Aonišiki má potenciál na to stát se jokozunou. Stále se rapidně rychle učí nové techniky a zatímco před rokem bylo vidět, že hodně spoléhá na techniky ze zápasu a chybí mu stále jistá technická zdatnost z profesionálního sumó, poslední dva turnaje se projevuje silným tačiai (startem na začátku zápasu) a soupeře zneklidňuje hlubokým předklonem v zápasu a dlouhým dosahem, čímž znesnadňuje úchop na svém pásu a přitom dokáže ohrožovat soupeře výpady na nohu a nebo strhy ve chvíli, kdy se protivník také předkloní, aby se do sebe zaklesli.

Sumó

V neděli začne turnaj v sumó, který zvěstuje nástup nové éry – dva jokozunové, dva Ukrajinci

K jokozunovi je ale ještě daleko, protože tato hodnost není udělena na základě objektivních podmínek, ale rozhoduje o ní Japonská asociace sumó na základě dlouhodobých výkonů a chování rikiši v dohjó i mimo něj. Pokud ale bude nadále Aonišiki patřit k hlavním aspirantům na pohár v jednotlivých turnajích a bude je i vyhrávat (s přihlédnutím k tomu, že zde jsou už dva jokozunové a další ózeki, nedá se čekat, že bude vyhrávat pravidelně), může se skutečně stát prvním evropským jokozunou. Do té doby nás i tak čeká spousta napínavého sumó a pokračování této ságy v lednu, kdy začíná další turnaj.