McGregor je muž z minulosti. Měl by v ní už zůstat a nevracet se

McGregor je muž z minulosti. Měl by v ní už zůstat a nevracet se zdroj: Profimedia

Glosa o tom, že z výšin se dá spadnout jen dolů a to pořádně rychle.

Conor McGregor prohrál. Na tom by nebylo nic špatného, sám řekl, že bez proher se člověk nedokáže posouvat a vyvíjet. Doposud se podle toho (víceméně) choval. Bohužel, s posledním zápasem tohle přestalo platit a ukázalo se, že McGregor je prostě „jen“ další hvězda, která neunesla sílu svého ega. Osobně jsem sledoval jeho vzestup od Cage Warriors, přes premiéru v UFC, nastávající úspěchy, postupně likvidoval s unikátním stylem jednoho soupeře za druhým až po éru dvojitého šampiona.

Vliv Conora McGregora na UFC i celé MMA nejde jakkoliv umenšit. McGregor transformoval celou kulturu UFC, kdy ukázal, že se bojovníci mohou prezentovat jako úspěšní byznysmeni či hollywoodské hvězdy a ne jen rozpačitě se tvářící rozhněvaní muži v teplákové soupravě či jiném sportovním oblečení. Navzdory mnoha dojmům, McGregor nevynalezl trashtalking a navázal jen na rafinovanější provokatéry jako byl Michael Bisping a především Chael Sonnen. Hlavně a především McGregor bavil a to jak v kleci, kde dominoval svým specifickým stylem, tak i mimo ni, kdy balancoval na hranici snesitelného, ale nakonec vždy dokázal dodat úsměvnou tečku typu „Who the fuck is that guy?“

Cesta bojovníka vs. cesta obchodníka

Vždy jej zdobila vysoká pracovní morálka a odhodlání a hlad po vítězství v té správné míře. Když mu vypadl soupeř při obhajobě titulu v lehké váze, Rafael dos Anjos, McGregor bohorovně kývnul na zápas s Natem Diazem ve welteru, protože by Diaz nestihl navážit. Po následné prohře si dal za cíl oplatit Diazovi prohru, a to za stejných podmínek, tedy ve welteru. Výsledkem byl jeho nejdisciplinovanější výkon a vítězství. Jenže jak jeho hvězda a majetek rostly, stále víc bylo vidět, jak ona pracovní morálka koliduje s povinnostmi byznysmena a muže, který získal tolik peněz, že musela vyvstávat otázka, zda mu stojí za to se ještě dřít v tělocvičně a trápit se s dietami.

Když se v lednu 2020 vrátil po dvouleté odmlce do klece a rychle zdemoloval Donalda Cerroneho, zdálo se, že se starý Conor vrátí. Nestalo se tak. S mířidly zacílenými na exhibiční a extrémně výdělečné zápasy jako byl plánovaný duel s Mannym Pacquiaem nastoupil do odvety proti Dustinu Poirierovi (první zápas měli ještě v pérové váze v roce 2014) trestuhodně nepřipravený. Fyzicky, technicky i mentálně. McGregor model 2016 nebyl připravený na to, jak se MMA vyvinulo za jeho absence. Poirier jej zničil dnes tak oblíbenými kopy na lýtko a především, vyvinul se v bojovníka, který je příliš komplexní na to, aby jej porazil McGregor se stylem z roku 2016. Stejně jako generace Rondy Rousey, Mieshy Tate či Cat Zingano byla doslova pozřená novou vlnou fyzicky připravenějších, a hlavně stylově univerzálnějších bojovnic, tak i Conor ve svém zápase s Poirierem vypadal jako relikt minulosti.

Zaklínání se klením a urážkami

Bohužel, právě v minulosti McGregor uvíznul a to, co si ze zápasu odnesl, jako by byl především dojem, že na soupeře nesmí být hodný. A tak zatímco v druhém zápase mezi oběma soupeři dominoval respekt a u McGregora netypický přístup „hodného chlapa“, do třetího zápasu se zjevně rozhodl oprášit starého, provokativního a hádavého Conora. Jako by šlo o talisman, který mu měl přinést štěstí, McGregor stupňoval verbální výroky proti Poirierovi a ten mu je oplácel zdánlivým klidem. Ale ani mimo klec McGregor nedokázal najít tempo a tak místo chytrého provokování nakonec sáhl k ubohým útokům na Poirierovu manželku a nakonec i, už od dřevních dob boxu trapným, výhrůžkám smrtí v kleci.

V neděli se stalo to, co se stalo. Poirier v prvním kole dominoval a McGregor si při jednom z kopů o Poirierův kryt zlomil nohu. Nešlo o předpokládané dominantní první kolo, které McGregor prakticky vždy vyhrával. Poirier jej prostě rozebral a i když nesouhlasím s kartami sudích 10-8, protože rozhodně nešlo o tak dominantní kolo pro Poiriera, Conor jasně první kolo prohrál a musel to vědět. Ale na rozdíl od předchozích zápasů (s výjimkou ohavného konce souboje s Nurmagomedovem), kdy při porážce shodil pláštík provokatéra a choval se jako férový soupeř, tentokrát vzal McGregor reakci za špatný konec a spustil nesmyslnou a spíše směšnou tirádu.

Od dinosaura dinousaurovi

Během pár desítek vteřin se stihl obout do svého soupeře, urazit jeho manželku (která mu opovržlivě ještě v kleci ukázala vztyčený prostředníček) a opět vyhrožovat smrtí. Můžeme se dohadovat co za tím bylo. Ronda Rousey se domnívá, že tak promoval okamžitou odvetu a dokonce jej za to ocenila. Jde o dost signifikantní krok, protože samotná Rousey opustila UFC jako dinosaurus, zničený bojovnicí nového typu, a bez jakýchkoliv fanoušků, protože poslední z nich ztratila svým arogantním chováním. A přesně to hrozí i McGregorovi.

Osobně si myslím, že svou roli v pozápasovém výbuchu hrálo hned několik věcí. Tou první je samotné zranění. Když pomineme bolest ze zlomeniny lýtkové i holenní kosti, McGregor musel vědět, že tohle je závažné zranění, které mu překazí veškeré sportovní plány na dlouhou dobu. K tomu se musela přidat frustrace z faktu, že vlastně nemohl předvést vše, co si na zápas připravil a že veškerá příprava tak přišla vniveč.

Bod zlomu

Jenže, Dustin Poirier a jeho manželka jsou ti poslední, kdo si za tohle zaslouží urážky a výhrůžky. Poiriera naštvaly i původní výhrůžky před zápasem, což dal jasně najevo hned potom, co doktor zápas ukončil. A McGregor, místo toho, aby se proměnil ve své lepší já, zareagoval nejhorším možným způsobem. Jeho skalní fanoušci se za něj byli ochotní postavit i navzdory prohrám, protože jim dokázal dát důstojnou tvář. Dokázal s odstupem zanalyzovat co udělal špatně a pokorně se vrátit k přípravě na odvetu.

Ale McGregor, který jako rozzuřené (a bezradné) děcko křičí výhrůžky a urážky na bojovníka, který jej už dvakrát předčil v tom, v čem sám Conor dřív exceloval, a představuje aktuálně ideál skromného muže od rodiny, takový McGregor ztratil jak své poslední fanoušky, tak i podporu šéfa UFC Dany Whitea. Ten totiž už možná pochopil, že McGregor svým výbuchem v kleci ztratil spoustu své hodnoty pro UFC. Navíc, ve dvou zápasech po sobě neukázal svou dřívější výjimečnost a působil, jako kdyby mu začal ujíždět vlak.

Conor McGregor Třetí zápas McGregora s Poirierem skončil předčasně. Ir si na konci kola ošklivě zlomil nohu. | zdroj: Profimedia

Před nedělním zápasem viselo ve vzduchu mnoho otázek, tou největší ale byla ta, zda se Conor dokáže a bude chtít adaptovat na stav MMA v roce 2021. Jeho nevyrovnané výpady před zápasem působily jako relikt zašlých časů a samotný výkon v oktagonu byl… mdlý. Conor se možná naučil kopat na holeň a chtěl aplikovat front kicky na játra, ale právě tyhle nové techniky zradily jeho tělo, které se doslova zlomilo. A jeho staré techniky? Jak ukázal Poirier v prvním kole, špička lehké váhy už je někde jinde. To nejzastaralejší co ale McGregor předvedl, byl jeho mentální stav. Zoufalé lpění na trashtalkingu a fixace na styl, který z něj udělal hvězdu. Jako kdyby ignoroval, že dnešní fanoušci oceňují na pozicích hvězd spíše férové, důstojné bojovníky a na ty „zlé“ ladí jen aby viděli, jak prohrají. Colby Covington se vydal tímhle směrem a zjistil, že ani tak nezvládne nabrat dostatečný zájem a večery, v nichž bojuje, patří k těm horším v prodejích.

Conora McGregora ve skutečnosti nikdo nechce vidět prohrávat. Protože jeho transformace od provokativního, ale nesmírně snaživého kluka z Dublinu v arogantní hvězdu, která na sebe poutá pozornost jen slovními výpady zanechává v ústech nepříjemnou pachuť. Conor McGregor a jeho příběh jsou věcí minulosti. A tam by i měl zůstat, protože budoucnost je pro něj i jeho věrné fanoušky temná a plná zklamání. Z výsledků i z něj samotného.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články