UFC Fight Night 161 nabídla věci, co se jen tak nevidí

UFC Fight Night 161 nabídla věci, co se jen tak nevidí Zdroj: Archiv

Knockout z lehu na zádech, suplex, nové druhy škrcení... diváci se rozhodně nenudili

J.J. Aldrich – Lauren Mueller

Večer plný bojových umění otevřely v muší váze J.J. Aldrich a Lauren Mueller. Začátek se nesl ve znamení opatrnosti, favoritka J.J. se nakonec první odvážila do kombinací a demonstrovala tím svou výraznou rychlostní převahu.

Mueller ožila ve druhém kole, ubrala na ostychu a po pár přesných zásazích se v obličeji J.J. objevila krev. Což ji však ani v nejmenším nevyvedlo z míry a dál věřila svým rychlým rukám. Až do konce kola se pokračovalo v pohledných výměnách a bez poskvrny nakonec nezůstala ani tvář Mueller.

Mueller věděla že musí ve třetím dějství přejít víc do ofenzivy, věděla to ale i J.J. a spolehla se na kontry, což jí vyšlo na výbornou. Mueller jakž takž držela krok jen ve druhém kole a triumf J.J. proto nebylo žádným překvapením.

Vítěz: J.J. Aldrich na body

Marvin Vettori – Andrew Sanchez

Italský bijec Vettori byl jedním z největších favoritů večera - však dokázal být rovnocenným soupeřem i novému šampionovi Adesanyovi. Souboj s ním sice nakonec před rokem a půl prohrál, ale jen velmi těsně. Není tedy divu, že sázkaři věřili, že si se Sanchezem v jejich duelu ve střední váze dokáže bez problémů poradit.

A měli pravdu. Ital se ihned pustil do práce strojově přesnými kombinacemi a předváděl obdivuhodnou rychlost i sílu. Sanchez zvládl pouze zaujmout "mód želva" a pět minut byl jen o malinko aktivnější než boxovací pytel.

Ve druhém kole se pokusil o vlastní útok a proběhl tudíž o něco vyrovnanější boj, ale navrch měl i přesto Ital. Ve třetí části se Sanchez trefil efektní pěstí z otočky, jenže žádný zvrat se nekonal, protože pak se pokračovalo ve stejných kolejích. Sanchez nenašel odpověď na Vettoriho skvělé útoky z postoje a prohrál jednoznačně na body třikrát 30-27.

Vítěz: Marvin Vettori na body

Marvin Vettori - Andrew Sanchez Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Hector Aldana – Miguel Baeza

Není zas tak neobvyklé, že dříve neporažený bojovník, co v menších soutěžích projíždí soupeři jak nůž máslem, při debutu v UFC narazí. Ne tak v případě Miguela Baezy, který ke svému prvnímu zápasu v UFC nastoupil se sedmi profesionálními výhrami a žádnou porážkou.

Začátek velterové bitvy byl spíše z opatrnějšího soudku. Během prvních tří minut proběhlo sotva pár kopů na nohy, jenže pokud jste snad někdy zapochybovali, jestli se podobné nízké kopy opravdu vyplatí, můžete klidně použít tento zápas jako odpověď.

Prvních pár sice jakoby nic neudělá, ale jak přibývají, jejich účinnost obrovským způsobem narůstá. Obzvlášť pokud je vedete stylem Dr. Voštěp. Baeza v polovině druhého kola nízkým kopem pokácel Aldanu jak vykotlaný strom, snesl se na něj shůry a dorazil ho lokty na zemi. Kopání do nohou prostě funguje.

Vítěz: Miguel Baeza, TKO

Andre Ewell – Marlon Vera

Bantamový duel začal v ostrém tempu. Grappler Vera a striker Ewell se hned zhostili svých rolí – Vera se pokusil o takedown a Ewell se bránil, jak kdyby na tom závisel jeho život. Což nejspíš nebylo svým způsobem až tak daleko od pravdy. Následoval Verův zcela nečekaný pokus o škrcení (head and arm choke) z klinče, což se vážně moc často nevidí. Ewella to málem stálo zápas, ale nakonec dokázal pokus o submisi setřást.

Vera hned z kraje druhého kola předvedl, že ačkoliv se soustředí hlavně na grappling, neznamená to, že by snad neuměl dát ránu, a otevřel boj nebezpečnými kopy. Pak ještě jednou nasadil zmíněné škrcení z klinče, kterým prakticky zneškodnil Ewellovu horní polovinu těla, zatímco do něj sypal kolena na stehna a břicho. Překvapivě účinná technika.

Vera se namlsal a do třetího kola vstoupil smrští kopů a kombinací, kterou zatlačil Ewella na ústup. Ewell má nejspíš čelist z oceli, protože i po řadě poměrně čistých zásahů se mu ani nezamotaly nohy. Nakonec ho to ale nezachránilo, protože Vera nasadil gilotinu, stáhl Ewella na zem, tam přešel do práce lokty a rozhodčí musel odmávat konec výborné podivané.

Vítěz: Marlon Vera, TKO

Marlon Vera - Andre Ewell Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Tim Elliot – Deiveson Figueiredo

Duel mezi šestým a třetím bojovníkem v žebříčku muší váhy nejdřív přinesl kickbox mezi protiklady. Cílevědomý, úsporný sniper Figueiredo a proti němu rozevlátý, matoucí, nepředvídatelný Elliot.

Moc technik jsme si ale prohlédnout nestačili a Elliot nestihl ani pořádně rozpoutat své panoptikum podivností, protože už po třech minutách úvodního kola se Figueiredovi podařila zamknout fantastická gilotina, která nejspíš musela sednout přesně na hrtan. Elliot po pár vteřinách klepal „jak“ o život.

Vítěz: Deiveson Figueiredo, submise (gilotina)

Tim Elliot - Deiveson Figueiredo Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Alex Morono – Max Griffin

Úžasná velterová bitva začala bez zahřívací fáze a oba borci se hned od prvních vteřin zasypali údery. První kolo strávili uprostřed oktagonu a naplnili celých pět minut nesmírně vyrovnanými kickboxerskými výměnami. Rozhodčím, kteří za to museli rozdělit body, práci nezávidíme, protože na jednoznačného vítěze v tuto chvíli prostě ukázat nešlo, ale dívalo se na to parádně.

Ve druhém kole přišly hromy blesky. Nejdřív se sice hrálo podle stejných not a zdálo se, že bude mít Griffin trochu navrch, ale po několika minutách ho Morono poslal na zem kopem do hlavy. Což je v devíti případech z deseti konec zápasu, obzvlášť když okamžitě přišla další kolena, pěst z otočky a vůbec déšť ran, co by oddělil od vědomí každou běžnou lidskou bytost. Griffin ale nejspíš utekl z akčního filmu, protože ačkoliv viditelně otřesen, záhadným způsobem bojoval pořád dál a přežil až do konce kola.

A nejen to, ve třetím kole měl zase navrch. Předvedl několik krásných takedownů – a nešlo o žádné ušmudlané pseudopády na zem, třikrát po sobě zvedl Alexe do vzduchu a hodil s ním o podlahu. Třetí kolo bylo jednoznačně Griffinovo, ale po prvních dvou to na vítězství v očích rozhodčích nestačilo.

Vítěz: Alex Morono na body

Mike Davis – Thomas Gifford

Davis se stožáru v podobě Thomase Gifforda ani trochu nelekl. Gifford je nejspíš vyšší než celý zbytek bojovníků lehké váhy, ale Davis mu hned od začátku prvního kola nedal šanci. Nasadil neúprosný kickbox a Gifforda zachránila jenom vlastní odolnost, protože dostal pět minut naprosté šikany. A pak dalších pět.

Průběh zápasu byl tak jednoznačný, že by snad bývalo bylo lepší v zájmu Giffordova zdraví zkrátka připustit porážku, vzdát a vrátit se k tréninku, aby si příště mohl třeba spravit chuť.

To se nicméně nestalo a Gifford i po těžko představitelných 77 ranách, které dostal v prvních dvou kolech do hlavy (a to se bavíme jen o těch, co se bodovaly – reálně jich bylo víc), nastoupil ke třetímu. A dostal zase naloženo. Čtyři minuty a Davis nakonec trefil vypínačku, u níž bylo jasné, že musí přijít, a poslal bezvládného oponenta na zem obličejem napřed.

Jasně, žádný bojovník sám od sebe neřekne, že chce vzdát, ale v tomhle případě měl mít víc rozumu buď Giffordův trenér, nebo alespoň oktagonový rozhodčí, protože šlo zkrátka o zdraví a zápas měl skončit daleko dřív.

Vítěz: Mike Davis, KO

Mike Davis - Thomas Gifford Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Ryan Spann – Devin Clark

Další stožár, tentokrát v souboji polotěžkých vah! Spann měří nějakých 196 centimetrů a hned od začátku bylo jasné, jak se s tím Clark hodlá vypořádat. Klinčem, wrestlingem a grapplingovými útoky. Plán se mu dařil a v prvním kole měl trochu navrch, ale zdálo se, že Spann se spíš potřebuje trochu rozkoukat, než se pustí do práce naplno.

Jenže Spann i ve druhém kole působil trochu moc uklidněně. Nikam se nehnal. Skoro jakoby váhal. Rozvážně se procházel oktagonem v takřka meditačním tempu. Ale zrovna ve chvíli, kdy už se i obecenstvo chtělo začít divit, co se vlastně děje, se ukázalo, že Spann nejspíš moc dobře věděl, co dělá. Z ničeho nic se pustil do útoku, zatlačil Clarka v zoufalém krytu na pletivo, chytil ho pod krkem a ukončil gilotinou. Vyřešeno.

Vítěz: Ryan Spann, submise (gilotina)

Ryan Spann - Devin Clark Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Gerald Meerschaert – Eryk Anders

Anders otevřel souboj středních vah přesnou prací rukou a záhy si získal převahu. Meerschaert se snažil najít odpověď, co to šlo – klinče, kopy, kontry – ale Anders se nenechal rozhodit a neustával v nebezpečném náporu.

Ve druhém kole se Meerschaert trochu osmělil, podařilo se mu pár zásahů, získal si respekt a na rozdíl od úvodního aktu byl nejen rovnocenným soupeřem, ale dokonce vedl v počtu úderů. S gongem končícím druhé kolo se Meerschaertovi navíc povedl kop na tělo, který musel Anders opravdu ucítit, protože se po pauze zvedal poměrně ztěžka. 1:1 na kola.

Ve třetím kole publikum potěšila sbírka agresivních, pohledných výměn v postoji. Zápas byl kolem a kolem velice vyrovnaný a oba borci tudíž mohli při vyhlašování výsledků myslet na vítězství. Radoval se nakonec Anders, když mu ruku pomyslně zvedli dva ze tří rozhodčích.

Vítěz: Eryk Anders na body

Luis Pena – Matt Frevola

Zajistit si pozici? Oťukat se? Dostat se do zápasu? To jsou fráze, co Matt Frevola ve svém slovníku evidentně nevede. Během prvních tří vteřin souboje v lehké váze stihl vysypat asi tak pět milionů ran a bylo jasné, že chce dlouhána Penu okamžitě vymazat z existence. To se mu nicméně díky zručnému pohybu oponenta nepovedlo. Tak ho místo toho dvakrát hodil na zem, kde se Pena pokusil o prazvláštní způsob škrcení nohou o bok. Ten nicméně taktéž nevyšel.

Ve druhém kole se hned bylo na co dívat. Pena se vznesl do vzduchu a trefil Frevolu létajícím kolenem přímo do obličeje. Zaznělo to až někde před halou, ale Frevola oproti všem předpokladům zůstal stát a dokonce se nejen dokázal ubránit následným dvěma pokusům o kimuru, ale ke konci kola ještě hodil Penu na zem zvratem (chvat, který možná znáte jako suplex), čímž jen rozšířil seznam neobvyklých věcí, co byly v Tampě k vidění.

Frevola se ve třetím kole jako správný válečník snažil všechno strhnout na svou stranu, protože vůbec nebylo jisté, kdo po dvou aktech vlastně vede. Dařilo se mu, měl navrch, zatlačil Penu do bezradné obrany a nakonec to dvěma ze tří rozhodčích v celkovém skóre stačilo. Což se Italovi nelíbilo ani za mák a v hněvu opustil oktagon stylem, který napovídal, že v šatnách nejspíš hodí o zeď první věcí, co mu přijde do ruky.

Vítěz: Matt Frevola na body

Luis Pena - Matt Frevola Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Mackenzie Dern – Amanda Ribas

Dern nastoupila k duelu ve slámové váze pouhé čtyři měsíce po porodu, před čímž je potřeba smeknout. Ribas nicméně neměla s novopečenou maminkou vůbec žádné slitování, pustila se do přestřelky a několikrát v průběhu první pětiminutovky přivedla pěst do intimního kontaktu s Derninou tváří. Pro dobrý pocit ji pak ještě hodila na zem, kde skončilo první kolo.

Ribas měla výhodu v rychlosti a zužitkovala ji i ve druhém kole. Při výměnách v postoji se lehce dokázala vyhýbat rozevlátým výpadům Dern a zároveň oplácet úspornými, ale vysoce účinnými kontry. Ne, že by se snad Dern netrefila vůbec nikdy, ale i člověk sledující MMA poprvé v životě by poznal, kdo má navrch.

Musela to cítit i Dern a ve třetím kole přešla do útoku s obrovskými nápřahy. Zoufalá touha ukončit zápas před limitem byla očividná, ale proti rychlejší soupeřce to samozřejmě nemělo šanci na úspěch. Dern pěstmi jak meteory jen vířila vzduch, Ribas ji za to trestala protiúdery a nakonec si připsala zcela zasloužené vítězství.

Vítěz: Amanda Ribas na body

Mackenzie Dern - Amanda Ribas Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Niko Price – James Vick

Ani v dalším zápase ve velteru borci neztráceli čas oťukáváním či opatrnými nástupy a hned od úvodního pozdravu se začali řezat horem dolem. Po minutě a půl se boj přesunul na zem, kde se Vick dostal do dominantní pozice.

Jenže pak to přišlo. Price ze země na zádech vypálil kop, trefil švih patou protivníkovi přímo do obličeje, ten se okamžitě rozloučil s vědomím, sesunul se jak hadrový panák a bylo vymalováno. Další věc, co nebývá k vidění zrovna často, ale v Tampě se tyhle momenty zkrátka sešly.

Vítěz: Niko Price, KO

Niko Price - James Vick Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Kron Gracie – Cub Swanson

Málokdo v UFC nese tak významný rodinný odkaz jako (až dodnes) neporažený Kron Gracie. Jeho předci de facto založili brazilské jiu-jitsu, následně přinesli novou odnož bojového umění do USA, strýc vyhrál historicky první turnaj UFC, a kdo v jejich početné rodině nemá černý pás, s ním se nejspíš ostatní u večeře ani nebaví. Žádný strach, ticho nehrozí, mají ho totiž skoro všichni.

Mohlo se z Krona Gracieho snad stát něco jiného než bojovník MMA se specializací na BJJ? V Tampě na něj ale čekala velká zkouška v podobě duelu v pérové váze proti ostřílenému veteránovi. Cub Swanson není žádné ořezávátko a nastoupil s jednoznačným úmyslem Gracieho vítěznou šňůru ukončit.

Bylo jasné, jak na to. Nepouštět se do grapplingu. Swanson se držel na hranici dosahu, nestál na místě, tančil okolo, útočil střelami z dálky a plán vycházel na jedničku. Gracie se celé první kolo vlastně k ničemu nedostal a Swanson získal vedení.

Ve druhém kole se zařadila vyšší rychlost. Swanson se dobře hýbal, odrazil Gracieho grapplingové pokusy a trestal je z dálky. Gracie ale vypadal jako odlitý ze železa, protože déšť ran s ním nic nedělal a bez zastavení šel kupředu, hledaje cestu, jak dostat boj na zem.

To se mu nakonec nepovedlo a třetí kolo se proměnilo v bitku. Jiu-jitsu jsme prakticky neviděli, ale podívaná to byla výborná – v závěru oba stáli uprostřed kolbiště a úplně jednoduše do sebe bušili navzájem, oba odhodlaní, oba toužící po výhře.

Řady neporažených bojovníků nakonec prořídly. Cub Swanson dostal od rozhodčích třikrát 30-27 a Gracie si musel připsat první porážku v kariéře.

Vítěz: Cub Swanson na body

Kron Gracie - Cub Swanson Zdroj: Profimedia.cz | Zdroj: Archiv

Joanna Jedrzejczyk - Michelle Waterson


Bývalá šampionka slámové váhy bez větších problémů potvrdila svá silná slova, po pěti kolech téměř nepřerušené dominance zvítězila a učinila tak důležitý krok k návratu na vrchol. Tomuto zápasu se samozřejmě věnujeme v samostatném článku.

Vítěz: Joanna Jedrzejczyk na body

Zdroje:  vlastní