Jedna z nejvýraznějších zahraničních tváří Oktagonu posledních let Bojan Veličković se po rok a půl dlouhé pauze vrátil do klece, kde přivítal v nové divizi Ronyho Paradeisera. Předpokládal se vyrovnaný souboj dvou elitních fighterů, Slovák Paradeiser ale začal mnohem lépe.
Po dvou úspěšných kopech na nohu od Bojana převzal iniciativu, dobře zkracoval vzdálenost a v jednu chvíli trefil pěknou vícečetnou kombinaci, po které Veličković podklouznul a odcouval k pletivu. Tam jej Rony následoval a rozdal několik dalších pravých háků a než se Bojan stačil stáhnout, vyfasoval ještě koleno, naštěstí pro něj pouze do krytu. Srb však stále couval a Rony dál zasahoval, až se Bojanův nos zbarvil krví. Z defenzivy ale trefil i Veličković a zdálo se, že úvodní tlak ustál a zápas se trochu vyrovná. Jenže Rony dobře zachytil přicházející kop, natlačil svého protivníka na pletivo a snadno jej stáhnul na zem. To už provázelo Bojanův bolestivý výkřik, který následovala gestikulace směrem ke svému rohu a rozhodčímu, což chvíli na to doprovodil odklepáním.
Ukázalo se, že si Bojan při Ronyho strhu ošklivě poranil nohu, a přestože byl do té chvíle Paradaiser jasně lepší, šlo o poměrně smolný konec fightu. „Je to buďto zadní stehenní sval nebo přetržení nějaké šlachy,“ prozradil první odhady lékařů Bojan poté na pozápasové tiskové konferenci.
Několik minut po souboji pak přišel kulhající Bojan do středu klece a došlo k něčemu, o čem se spekulovalo už před samotným turnajem:
"Chtěl bych jen poděkovat lidem z České republiky a lidem z Prahy. Mám jedny z nejhezčích vzpomínek vůbec na toto město. Výhra v Gamechangeru, několik zápasů, když jsem byl mladší a tihle fanoušci udělali můj život mnohem lepším… Nejsem spokojený s tím, jak to dneska dopadlo, ale je mi 36 let a mám v životě i další plány. Tohle je nejspíš můj poslední zápas. Děkuju,“ prohlásil za potlesku a položil své dvě rukavice na podlahu klece.
Rozličné restarty kariéry jsou v MMA jevem až příliš častým, dá se však předpokládat, že u Bojana po dlouhé kariéře a s aktuálním zraněním půjde o definitivní odchod do důchodu. Na tiskovce sám řekl, že o konci skutečně uvažoval už před zápasem:
"Přemýšlel jsem o tom. I kdybych vyhrál ten zápas, tak byly nějaké diskuze ohledně odvety se Surdu. Říkal jsem na to, že je to sice zajímavé, ale pravděpodobně už bych nebojoval tento rok. Protože se mi za několik měsíců narodí dítě a chci jim věnovat čas. Navíc v Coloradu trénuju děti, mám jich 6, které doprovázím na různé jiu-jitsu soutěže. Takže mám toho hodně na práci.“
Resumé srbského bojovníka žijícího v Coloradu se tak zastaví na plných 40 zápasech, které absolvoval v rozmezí 15 let. V roce 2012 si připsal i výhru nad tehdy 20letým Jiřím Procházkou a dodnes je tak jedním z mála, kdo dokázal českého šampiona porazit. Na jaře 2016 se Bojan dostal i do UFC, odkud ale po 6 zápasech se skóre 2 výhry, 3 prohry a 1 remíza odešel do PFL. Ani tam se mu moc nedařilo a z výsledkové krize se vlastně vzpamatoval až v Oktagonu, kam přišel v roce 2021. Po kontroverzní prohře s Apollem Silvou na podzim 2022 ještě vážně přemýšlel o konci kariéry, což posílila i ztráta otce krátce před tímto střetnutím. Řekl si ale, že ještě zkusí účast na projektu Gamechanger, 16členné pyramidy o souhrnný bank ve výši 1 milionu eur.
To se ukázalo jako nejlepší rozhodnutí kariéry, Bojan vyhrál všechny čtyři zápasy, tři z nich dokázal ukončit a jako první mohl zvednout nad hlavu pohár pro vítěze a šek s tučnou odměnou.
„Vyhrát Gamechanger je zkušenost, která mi změnila život. Celý ten rok mě naučil hodně o lidech kolem mě i o mě samotném. Jak mě lidé vnímají. Rozhodně mě to změnilo a je to nejkrásnější moment mé kariéry,“ vzpomínal ještě jednou ma tento moment Veličković na tiskovce.
Bojan nebyl archetypem bojovníka milujícího násilí. Samozřejmě jde o profesionálního fightera, takže to od jeho osobnosti nejde plně oddělit. Nejednou však zmiňoval svůj specifický přístup k boji, který mu vštěpoval otec:
„Jedna věc, co mi můj táta vždycky říkal, byla, nebuď zbytečně násilný, nesnaž se jim ublížit, snaž se je radši poddat, buď chytřejší, než oni,“ prohlásil v roce 2023 po vítězství v prvním kole Gamechangeru nad Ionem Surdu.
„Někdy se mi to povedlo, někdy ne. Vždycky se před zápasem s týmem modlím, abych já i můj soupeř z klece odešli bez vážného zranění. Rád své protivníky přechytračím svými schopnostmi a nechci jim vyloženě ublížit. Ale někdy se to stane, protože se to tak prostě vyvine,“ vrátil se ke své filozofii také po včerejším turnaji.
„Jak jsem už řekl v rozhovoru minulý týden, tak jsem velký fanoušek Ronyho. Jedním z důvodů, proč jsem ten zápas přijal, je, že je to pro mě dvojitá výhra. Protože ať už to dopadne jakkoliv, já už se nemám vizi jít někam do větší organizace nebo bojovat dalších několik let tady. Já jsem spokojeny s tím, co jsem dokázal. Když jsem měl tu rok a půl dlouhou pauzu, viděl jsem jak ten sport dále roste. A byl šťastný za všechny ty nové tváře, jak se vyvíjí. Necítil jsem závist, a že se tam musím rychle vrátit. Když mě Rony porazí, tak budu rád, že to možná pomůže Ronymu se dostat na další úroveň. A kdybych vyhrál já, tak super, ale už bych tento rok určitě nezápasil. Takže teď s tím, jak se to vyvinulo, jsem rád za Ronyho a budu mu dále fandit v jeho cestě ve welterové divizi,“ dokončil srbský Prométheus svou nejspíše poslední tiskovou konferenci po profesionálním zápase.
Svou přezdívku začal používat v Oktagonu s příslibem, že přináší do klece oheň, stejně jako mytický titán z řeckých bájí. Teď tak svůj oheň předal další generaci, kterou představuje právě Rony. Osobností, jakou je Bojan Veličković, by svět MMA rozhodně potřeboval více.
Vstoupit do diskuze (0)