Nová tvář na domácí MMA scéně. Bývalý hokejista Martin Pipek si profesionální premiéru odbyl na letním Oktagonu na Štvanici, kde obstaral úvodní zápas. Se Simeonem Kapuyou se moc nepáral a ukončil ho v prvním kole na TKO. Nyní dostane šanci své schopnosti ukázat na turnaji v pražské O2 aréně, kde proti němu nastoupí další účastník německé verze reality show Oktagon výzva – Hassan Shaaban. Opět půjde o úvod celého turnaje, který bude možné zdarma sledovat na Youtube.
Na české bojové scéně jsi poměrně novou tváří. Můžeš fanouškům o sobě něco prozradit?
V první řadě bych chtěl pozdravit fanoušky bojových sportů. Jmenuji se Martin Pipek, je mi 27 let a od šesti let jsem aktivně hrál hokej. MMA se věnuji pátým rokem a stala se z toho úplná závislost. Závislost mlátit lidi (smích). Rád překonávám své limity a bruslím až za hranou. Vyhledávám v životě rizikové sporty, protože v těch chvílích jsem šťastný a cítím se opravdu naživu. Aktivně se věnuji také alpinismu, protože v horách je člověk opravdu svobodný. Jednoduše řečeno, ujíždím na adrenalinu.
Kromě MMA se také věnuješ lednímu hokeji. Jak se Ti daří spojovat dva takto náročné sporty?
Před rokem jsem musel ukončit aktivní hokejovou kariéru. Nejde sedět na dvou židlích zároveň a dávat do obou sportů 100 %. Ač nechcete, tak vždy něco ošidíte a to není můj styl. Vybral jsem si cestu MMA a udělal správné rozhodnutí. V tuto chvíli mohu říct, že mě ten sport živí a za to mohu poděkovat svému skvělému tymu. Jsme na začátku něčeho opravdu velkého. Velkou roli v mém rozhodnutí hrálo narození mé krásné dcery Claudie.
Tvým domovským klubem je poděbradský Gym 24. Jak jsi tam spokojený s tréninkovými podmínkami a sparring partnery?
Máme krásnou novou tělocvičnu, za kterou moc děkujeme Lukáši Blažkovi. Nemáme tu tolik aktivních zápasníků, ale poměrně často k nám jezdí kluci z Hradce nebo my jezdíme do Prahy do Gorila gymu.
Z Poděbrad pochází i Miloš Petrášek, jedna z největší hvězd domácí scény. Potkávali jste se na tréninku a spárovali jste spolu někdy?
Jsem rád, že jsem na něj narazil, protože díky němu jsem začal s MMA a za tu mu chci tímto poděkovat, protože můj život nabral nový směr a disciplínu. Já se uklidnil a vše si dokonale sedlo. Meloun trénuje v Praze, takže se moc nevidíme, ale když jsme se potkali, tak jsem byl druhý den jak přejetý kamionem (smích). Jsem rád, že je v Praze, protože v Poděbradech je místo jen pro jednoho šerifa (smích)
V šestadvaceti letech jsi na začátku své kariéry. Jaké máš sny a cíle do budoucna?
V přípravě se cítím, jako bych končil kariéru (smích). Řeknu to jednoduše, když jsem začínal, přál jsem si, abych se dostal do Oktagonu. O dalších cílech a snech se ale zatím bavit nechci. Jsem hladový, je to droga, kterou jsem posedlý. Chci toho hodně dokázat, ale stojím nohama na zemi. Důležité je, dát do toho kousek sebe, nechat tam srdce, jenom tak mohu v noci klidně usnout.
Svou premiéru v Oktagonu sis odbyl na pražské Štvanici. O startu na tomhle tradičním letním turnaji sní bojovníci napříč organizací. Jak na to vzpomínáš?
Byl to nádherný turnaj, jsem vděčný, že jsem tam mohl zápasit. Pamatuji si, jak jsem byl jako divák na jiném turnaji a přál si, abych se jednou mohl v kleci ukázat. Tohle mě opravdu motivuje, když vidím, jaké dělám pokroky.
Dokázal jsi tam porazit Simeona Kapuyau v prvním kole na technické KO (VIDEO). Co jsi si ze zápasu odnesl a byl jsi spokojený s výkonem?
Odnesl jsem si spoustu zkušeností. Malé rukavice a povolené lokty, které jsou pro můj styl velkou výhodou. Nechci být nějak přísný, ale nikdy nebudu spokojený s výkonem, protože vždy se najde něco, co je třeba vylepšit.
Nyní se představíš v největší české sportovní hale, kam přijdou tisíce fanoušků. Jak se na zápas těšíš a jak budeš bojovat s případnou nervozitou z vyprodané arény?
Už teď je mi zle (smích). Ne, dělám si srandu. Vyhledávám v horách mnohem víc stresující situace, kde mi jde mnohdy o holý život a také jsem se s tím vypořádal a pokračoval dál. Paradoxně na amatérských zápasech jsem byl v permanentním stresu, fakt se mi do těch zápasů nechtělo a už jsem se viděl jinde. Ale nakonec jsem úplně změnil uvažování, přeci jen dělám to, co miluji a to je přeci nejvíc ne? Jdu ukázat, co jsem se naučil a prodat tu šílenou dřinu. S trenérem si vizualizujeme průběh zápasu, aby mě nic nepřekvapilo. Všechny lidi vytěsním z hlavy a půjdu ukázat to nejlepší, co v sobě mám a nechám tam všechno. Kdybych řekl, že necítím tlak, tak bych lhal, ale důležité je s tím umět pracovat.
Turnaj na konci roku ovlivní vánoční svátky všem bojovníkům. Jak budeš trávit nejkrásnější část roku?
Pro mě jsou svátky tabu, jediné volno jsem měl o Štědrém dni. Mám v hlavě jen zápas a s rodinou si vše vynahradíme, až bude po turnaji.
Je něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům a novým fanouškům?
Moc děkuji za rozhovor, doufám, že si fanoušci užili Vánoce a uvidíme se 30. 12. v O2 Aréně, kde budeme slavit mé vítězství.
Vstoupit do diskuze (0)