Už jen týden zbývá do jedenáctého galavečera organizace I Am Fighter, který se v pátek 22. března uskuteční na Kladně ve spolupráci s Nocí Válečníků promotéra Pavla „Hakima“ Majera. A tak bylo na místě, aby se někteří účastníci představili fanouškům skrze tiskovou konferenci.
V Music Clubu Best na Kladně zasedlo ke stolům s promotéry Petrem „Pínem“ Ondrušem a právě Majerem postupně pět dvojic. Všech deset bojovníků pak mělo dvě hlavní přání: udělat co nejlepší zápas a pochopitelně vyhrát.
Platilo to už pro první čtyřlístek – Samuela Bílého, jeho soupeře Martina Lukáče, Samuela Rataje a Jaroslava Červeného.
Všechny mladé pušky působily s mikrofonem v ruce jako zkušení profíci, zároveň jim nechyběl vzájemný respekt. „Myslím, že jsem připravený, jsem připravený rozdávat bomby, myslím, že něco vydržím, stejně jako Sam, takže máte se nač těšit,“ pousmál se například Lukáč, zatímco jeho soupeř Bílý při těchto slovech s úsměvem a souhlasně přikyvoval.
Podobná „idylka“ pokračovala také u další čtveřice – Jan Mudraninec, David Popovič, Filip Roubíček a Jan Šťastný. „Tady s Honzou si jdeme dát odvetu, protože si stěžoval, že to byla pravidla undergroundu, že se to hodně zvedalo, svazovalo, tak mu teď jdu ukázat, že je vše jinak, že jsem komplexní bojovníkem,“ začal tuto část povídání stále teprve 21letý Roubíček.
A přestože padlo i pár tvrdších vzkazů, také zde se dvojice rozešly s úsměvem na rtech a vzájemnými přáními jen toho nejlepšího.
To u posledních rivalů se dalo očekávat, že pohodička skončí. David Zoula a Matěj Val loni před Vánoci v centru Prahy místo nákupu dárků vykopali regulérní válečnou sekeru. „Na tento zápas se připravuji už čtyři měsíce, dal jsem do toho všechno,“ pousmál se na úvod prvně jmenovaný, který strávil celý únor na kempu v Thajsku.
„To, že byl teď v Thajsku a měl kvalitní sparingy, neberu jako jeho výhodu. Měl tři měsíce přípravu na Krajníka, a jak to dopadlo, ten kluk se o zápase dozvěděl dva týdny předem. Tři minuty se s ním sral v postoji, kdybych chtěl, tak ho ukončím v postoji do tří sekund, takže toliko k tomuto. Ale spíše bych se ho chtěl zeptat – proč vymýšlí ho…, že jsme ho obestoupili ve dvaceti lidech a strkali do něj na Václaváku,“ zareagoval poprvé ostřeji Val.
„Nevím, kde jsi to slyšel, já, co jsem říkal, tak bylo, že jste mě tam asi v patnácti obestoupili, že jste na mě pořvávali hovna, byli frajeři, ale dobrý, buďte si frajeři, v kleci budeš sám za sebe. A co se týče Krajníka. Já tam s ním byl tři minuty, ty tři kola, tak mě neotravuj a hleď si svého,“ kontroval okamžitě Zoula, který většinu tiskovky poté strávil s telefonem v ruce. Čehož si všimli promotéři, diváci, i sám Val.
„Sorry, ale já té jeho debilštině nerozumím. Nevím, co říká, tak ho prostě neposlouchám. Nedává to vůbec smysl,“ vysvětlil důvody své ignorace protivníka Zoula. Dlužno dodat, že ve chvíli, kdy na něj mluvili Ondruš či Majer, tak mobil odkládal a vnímal. Přehlížení se týkalo jen jeho soupeře, se kterým se utká ve Sportovní hale o pás šampiona IAF v pérové váze.
„Je to jen pás, krok na mé cestě, ale jako hmotná věc pro mě příliš význam nemá. Raději ho dám do gymu, kde může motivovat mladé kluky, než si ho nechávat někde doma,“ zakončil své povídání Zoula s tím, že pás by samozřejmě putoval do jeho domácího gymu – SKS Kladno. „Mám to stejně, bude to jen vzpomínka. Na velké vítězství,“ dodal Val.
Jak to s pásem nakonec dopadne? To se dozvíme už v pátek 22. března.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vstoupit do diskuze (0)