Na posledním turnaji v O2 areně se představil také kontroverzní Alex Lohoré, který k velkému překvapení kývnul na zápas ve střední váze, přestože sám několikrát tvrdil, že patří do welteru. Očekávalo se, že Zdeněk Polívka využije kila navíc a zápas si pohlídá. Lohoré ale všem vytřel zrak.
Ukázalo se totiž, že umí s váhou skvěle pracovat, což bylo vidět už během oficiálního vážení. V kleci pak byl možná dokonce i těžší než Polívka. Ten Francouze naopak ničím zaskočit nedokázal. Alex skvěle trefoval z přední ruky, tím soupeře donutil k pokusu přenést boj na zem, oba takedowny ale odmítl. To už byl Zdeněk nalomený, stačilo pár dalších přesných úderů a bylo rozhodnuto.
“Gameover” se k těžké porážce vyjádřil ve videu na Instagramu, pro své fanoušky si připravil upřímný vzkaz. “Nebudu se na nic vyplouvat, v zápase jsem se necítil moc dobře, asi na mě dolehl tlak z důležitosti toho zápasu, protože jsem si moc přál zvítězit, myslel jsem na to každý den.” Tlak napůl zaplněné O2 areny byl evidentně znát, před diváky se chtěl samozřejmě předvést v tom nejlepším světle, nebyl ale schopen se náležitě uvolnit. “V zápase jsem se cítil, jako když se rozjíždíte se zataženou ruční brzdou. Vůbec nic mi nevyšlo, byl jsem dost pohlcený… Když jsem dostal přes bradu, tak mi vyletěl chránič, byl jsem trošičku nahulený, ale hlavně jsem vypadl ze soustředění, z celého zápasu. A pak přišlo ukončení.”
Porážka samozřejmě bolí, Polívka nicméně připomíná, že nastoupil s ostříleným veteránem, který už má něco za sebou. “Jsem s tím víceméně v pohodě, protože mi bylo ctí ve svých 23 letech nastoupit proti takto zkušenému a dobrému soupeři, je to pro mě neskutečně cenná zkušenost.”
Také ale dodal, že sám sebe hodně zklamal, přičemž si uvědomuje, že hodně lidí věřilo, že si s Francouzem poradí. Svému soupeři vyjádřil respekt. “Lohoré byl dobře připravený, dobře nastavený, byl pokorný, choval ke mně respekt, v zápase pak ukázal, co umí… Tentokrát zkrátka nebyl můj den.”
Polívka prozradil, že nyní musí počkat, až se mu zahojí zlomený nos, pak se chce okamžitě vrátit do přípravy a následně také do zápasu, aby co nejdříve zalepil červené políčko. “Vyvolalo to ve mě přesně to, co jsem potřeboval, trochu se nakopnout, snést se z těch obláčků zpátky na zem, začít zase pořádně makat a soustředit se víc na cestu než na cíl.”
Na svých plánech ovšem nehodlá nic měnit, stále má ty nejvyšší cíle. I proto chce další pořádnou výzvu, nehodlá se spokojit s lehkým soupeřem. Zároveň si ale uvědomuje, že se dalším velkým zápasem nesmí nechat svázat. “Rozhodně nechci žádnou potravu nebo něco takového, stále chci takto kvalitní soupeře, protože věřím, že bylo v mých schopnostech udělat s Lohorém vyrovnanější zápas, víc než ta prohra mě proto mrzí, že jsem fanouškům nemohl ukázat více strhující a napínavější souboj.”
Je jasné, že z debat o dalších titulových vyzyvatelích na nějaký čas zmizí, další šanci si bude muset vybojovat. Odhodlání mu naštěstí nechybí. “Ten titul jednou získám, jen to bude trvat déle, než jsem si myslel.”
Vstoupit do diskuze (0)