Bez jediného zaváhání vystoupali až na vrchol UFC. Co bylo s neporaženými šampiony dál? (1.díl)

Bez jediného zaváhání vystoupali až na vrchol UFC. Co bylo s neporaženými šampiony dál? (1.díl) Neporažený Evans vs. Neporažený Machida | zdroj: Profimedia

MMA je nevyzpytatelný sport a dokonale v něm platí pořekadlo, že na každého chlapa se najde chlap.

Když si matchmakeři z UFC vybírají, komu pošlou do nejprestižnější MMA organizace pozvánku, preferují bojovníky s dobrým skóre. Není tedy nic neobvyklého, že přednost mají neporažení bojovníci. Mnohdy se ale vzápětí ukáže, že nejspíš nestáli proti těm nejkvalitnějším soupeřům a rychle nasbírají první prohry. Mnohem méně je pak těch, kteří s čistým štítem dokráčí až k titulu. V tomto článku si představíme ty, jimž se to podařilo.

Mark "Hammer" Coleman si dokráčel pro titul v těžké váze ještě v prvopočátcích UFC. Se skóre 6:0 byl jasným favoritem i pro první obhajobu, ve které ale všechny šokoval kickboxer Maurice Smith, který měl v té době na kontě sedm proher pouze tři výhry. Pro Colemana následovalo těžké období, kdy nasbíral další tři porážky a odešel z UFC. V Japonské PRIDE chytil druhý dech a dokonce se po letech vrátil i zpátky do UFC, na pomyslný vrchol však již nikdy znovu nevystoupal.

Mark Coleman zdroj: Profimedia

V pořadí třetím šampionem těžké váhy (druhým neporaženým) se v UFC stal Randy „Natural“ Couture. Stačily mu k tomu tenkrát v roce 1997 „pouze“ tři profesionální zápasy, přičemž dva z toho absolvoval na UFC 13 v rámci turnaje. Pokaždé vyhrál v prvním kole (pozn. kola byla tehdy delší). Následně získal titulovou šanci a v zápase na body porazil výše zmíněného Maurice Smithe. Aniž by však obhajoval, upsal se konkurenční japonské organizaci. Nutno však zmínit, že tehdy MMA v Americe teprve začínalo a v Japonsku se těšilo mnohem větší oblibě. O kvalitě zase svědčí fakt, že tam Couture hned utrpěl dvě porážky v řadě.

V roce 2000 se do UFC na skok opět vrátil a heavyweight titul znovu získal. Když o něj přišel, přesunul se do nižší váhové kategorie a stal se šampionem tam. Není divu, že Couture byl uveden do síně slávy.

  Randy Couture zdroj: Profimedia

Tim Sylvia

Těžkotonážník Sylvia se s tím nepáral a během dvou prvních let profesionální kariéry nasbíral sérii 13 výher, což znamenalo vstupenku do UFC. Tam už pak stačila jediná výhra, aby získal zápas o titul proti tehdejšímu šampionovi Ricco Rodriguezovi, který uvolněný titul vyhrál právě nad Couturem.
Rodriguez Sylviu sice málem ukončil na zemi, ale nakonec to byl právě Sylvia, kdo se ještě v prvním kole radoval z výhry před limitem. Pás následně jednou obhájil, avšak kvůli pozitivnímu testu na doping se ho musel vzdát. Neznamenalo to pro něj ale strmý pád, a přestože v následujících zápasech našel další přemožitele, po 3 letech jednomu z nich – Adreji Arlovskimu porážku oplatil a stal se znovu králem těžké váhy, byť jeho vláda netrvala dlouho. Brzy po ztrátě titulu sám požádal o uvolnění z kontraktu, protože byl nespokojen s finančními podmínkami a chtěl bojovat častěji.

Tim Sylvia zdroj: Profimedia

Rashad „Suga“ Evans měl za sebou 5 vítězných zápasů, když dostal pozvánku do druhé série reality show The Ultimate Fighter. Byl jedním z devíti bojovníků těžké váhy a ačkoliv byl nejmenší (měří pouze 180 cm), dokázal všechny zápasy vyhrát a došel až do finále, kde na body udolal dvoumetrového Brada Imese. Jako vítěz dostal smlouvu s UFC, kde se rozhodl zápasit v polotíze. Ukázalo se to jako dobrá volba a Evans procházel divizí s čistým štítem, i když měl několikrát namále. Nejblíže prohře byl asi v zápase s Tito Ortizem, který sice 2 kola jasně vyhrál, ale byl mu stržen jeden bod za držení se klece, což v konečném důsledku znamenalo remízu.

Na své cestě k titulu se pak střetl s rovněž neporaženým Michaelem Bispingem, který vyhrál třetí sérii Ultimate Fighter. Evans ho nakonec udolal na body a následně tvrdě knockoutoval zkušeného Chucka Lidella, což mu vysloužilo šanci proti čerstvě korunovanému králi polotíhy Forrestu Griffinovi. I toho dokázal „Suga“ ukončit a stanul tak se sérií 13 vítězství na pomyslném vrcholu. K jeho smůle však dalším vyzyvatelem měl být brazilský drak.

Lyoto-Machida-vs-Rashad-Evans Rashad Evans ztratil v souboji s Machidou nejen svou neporazitelnost ale také titul šampiona | zdroj: Profimedia

Lyoto „Dragon“ Machida ukázal, že tradiční karate může být v MMA nesmírně účinné a soupeři dlouho nedokázali najít způsob, jak na něj vyzrát. Postupně dokráčel až k titulu polotěžké váhy, který okupoval právě výše zmíněný Rashad Evans. Toho Machida poslal k zemi hned v druhé polovině prvního kola, ale "Suga" dokázal přežít a padl pod brazilcovými údery až v kole druhém. Machida si za výhru navíc připsal bonus za KO večera. Dokázal pak ještě jednou obhájit proti Mauriciovi Ruovi. Ten si ho však v prvním zápase nastudoval a v odvetě ho knockoutoval hned v prvním kole. Machida svou neporaženost tedy ukončil na čísle 16 a Rua doslova zničil jeho auru, protože už se mu nikdy nepodařilo udržet delší vítěznou sérii. Po pozitivním testu na doping přešel do konkurenčního Bellatoru, kde nadále předvádí kvalitní výkony.

 

V příštím díle našeho miniseriálu se podíváme na druhou polovinu neporažených šampionů, z nichž někteří stále nenašli přemožitele.

Nejnovější články