„Prohra s Conorem McGregorem mě posunula dál,“ říká Dustin Poirier

„Prohra s Conorem McGregorem mě posunula dál,“ říká Dustin Poirier zdroj: CBS

Zlomovým momentem kariéry Dustina Poiriera se ukázala být prohra s Conorem McGregorem

Dustinu Poirierovi se před týdnem společně s Danem Hookerem podařilo zvednout všechny fanoušky MMA ze židle, když jim nadělili neuvěřitelný zápas.

Bývalý prozatímní šampion v lehké váze má za sebou velice pestrou kariéru, kterou střídaly výhry i prohry, zranění i titul.

Dustin je teď znovu na špičce lehké váhy a je velice obávaným bojovníkem, který dělá skvělé zápasy. Jeho cesta na vrchol však nebyla úplně bez problémů. Dustin přešel do UFC z organizace WEC a zápasil v pérové váze (do 66 kg), kde se mu docela dařilo. Z 10 zápasů vyhrál 8 a tak mu byl v roce 2014 nabídnut zápas s tehdejší vycházející hvězdou, Conorem McGregorem. Dustin do té doby nikdy neprohrál na KO a všichni očekávali pořádnou bitvu. Jenže ta se nekonala, Conor McGregor předpovídal ukončení v 1. kole a to také udělal. Dustina trefil svoji tvrdou levačkou, ten šel k zemi a tam Conor dokonal dílo dalšími údery.

 

Později se ukázalo, že tento zápas byl pro Dustina zlomovým a prohra s Conorem jej zformovala do takového bojovníka, jakým je Poirier dnes.

V nedávném rozhovoru pro ESPN se o tom sám Dustin rozpovídal. Na otázku, jaký moment byl pro jeho zápasnickou kariéru tím přelomovým, Dustin odpověděl:

„Určitě to začalo po prohře s Conorem McGregorem. Tím to začalo. Byl to dlouhý proces, stal jsem se otcem, zase jsem prohrál, několik zápasů jsem vyhrál, potom zase prohrál a následovaly další výhry. Je to prostě dlouhý vývoj, kdy jsem se učil nestarat se tolik o věci, které neovlivním. Prostě se nestaráte o to všechno kolem, o věci, které nemají význam.“

Dustin prozradil, že největší vliv na jeho pozdější úspěch měla změna jeho psychického stavu, ve kterém šel do zápasu:

„Častokrát jsem se v mé kariéře cítil, jako bych bojoval na život a na smrt. Každý komentář na Instagramu nebo Twitteru, každý novinář, který něco řekl, cítil jsem, že všichni byli proti měl. Bral jsem to tak, že kdybych prohrál, tak bych byl odepsaný, že by to byl konec mojí kariéry. Že budu nula, když prohraju zápas. A potom několikrát prohrajete a řeknete si ‚hm, sakra, pořád se můžu vrátit a vyhrávat. Pořád vydělávám pro svoji rodinu, pořád dělám to co miluju.“

Právě jeho silná vůle je to, co jej odděluje od ostatních zápasníků a dostal podle ní i svoji trefnou přezdívku "Diamond", který je stejně jako Poirier pod tlakem ještě tvrdší:

„Hodněkrát jsem byl polámaný, ale nikdy ne zlomený a cítím, že mě to udělalo silnějším a udělalo mě to chlapem, jakým jsem teď. Jsem šťastný, opravdu šťastný.“

Dustin po prohře s Conorem přešel do lehké váhy, kde se nemusel tolik trápit shazováním a mohl se soustředit na zápasení. A tato změna mu výrazně prospěla. Vyhrál 4 zápasy za sebou, potom prohrál s Michaelem Johnsonem, zapracoval na svých chybách a následovala další šňůra pěti vítězství nad těžkými soupeři jako je Jim Miller, Anthony Pettis, Justin Gaethje, Eddie Alvarez a Max Holloway, kterou ukončil až neporažený Khabib Nurmagomedov.

I tak je ale Dustin přesvědčený, že má na to, stát se šampionem UFC v lehké váze:

„Cítím, že jsem ten nejlepší na světě. Udělal jsem chyby a prohrál jsem s Khabibem, ale vím, že dokážu Khabiba Nurmagomedova porazit. Vím to. Dokážu porazit kteréhokoliv z těchto chlapů. Nechci žádnou odplatu, nemám vůči nikomu žádnou zášť. Chci být ten nejlepší na světě, chci být nezpochybnitelný světový šampion.“

Nedávno se Poirier vrátil na vítěznou vlnu, když vyhrál těžký zápas s Danem Hookerem. To se na něm ale určitě podepsalo a Dustin si je vědom, že takový zápasy, jako ten, který předvedl s Danem Hookerem, nemůže dělat pořád, a že rány do hlavy si v bojových sportech často vybírají svou daň.

„Jak už jsem řekl, nevím, kolik zápasů mi v kariéře ještě zbývá. Pořád se cítím mladý, pořád se cítím skvěle, čerstvě a miluju to co dělám, ale nechci dalších pět let bojovat takové zápasy, jaký jsem právě odbojoval, protože nechci tuhle práci milovat tak moc, až mě to zabije. Nemyslím tím, že bych v oktagonu zemřel, ale že se mi stane něco, co už nepůjde vzít zpátky. Nejen mně, ale i mojí rodině. Chci tady být pro moji dceru napořád. Chci tady být pro moji ženu. Nechci začínat uvadat, mentálně nebo jinak. A vím, že tohle je realita v tom co děláme, v bojových sportech.“

Zdroje:  ESPN , mmafighting.com

Nejnovější články