Jméno Mark Kerr dnes nejspíše většině fanoušků MMA příliš neřekne. Přes jeho legendární status v komunitě bojových sportů se ale není příliš čemu divit, americký zápasník zažil svou největší slávu již na přelomu tisíciletí. To by se letos však mělo změnit s uvedením hvězdně obsazeného filmu pod názvem The Smashing Machine, v němž se představí Dwayne Johnson a Emily Blunt. Kým tedy je Mark Kerr a čím si jeho příběh zasluhuje pozornost?
Svou bojovou cestu započal mladý Mark na střední škole v Iowě v místním wrestlingovém týmu a po přestěhování rodiny do Ohia pokračoval na tamní škole v Toledu, kde prokázal výjimečný talent, když jako první místní žák vyhrál v roce 1986 státní šampionát do 175 liber. Zápasení se samozřejmě věnoval i po přestupu na univerzitu ve městě Syracuse ve státě New York, i když začátky nebyly růžové. Mark si musel dát povinnou roční pauzu po ztrátě sportovního stipendia, během této doby pracoval v produkci rockových koncertů a poprvé zde (doslova) přičichl k návykovým látkám, konkrétně ke kokainu.
První divokou etapu v životě se mu ale povedlo ukočírova. Rozhodl se vrátit zpět na univerzitu a k wrestlingu. Následovaly roky sportovních úspěchů v zápasení ve volném stylu, tituly na univerzitní úrovni a také na mezinárodní scéně. S fyzicky náročným životem ale přišlo také první větší nadužívání léků proti bolesti, které mělo velmi brzy přerůst v silnou závislost. Neuspokojivá finanční realita univerzitního sportu, neúspěch v kvalifikaci na olympiádu v roce 1996 a také úmrtí matky znamenaly pro tehdy 27letého Marka smutné období a také nutnost najít si nějakou novou obživu. A příležitost našel skrze svého trenéra Richarda Hamiltona ve stále populárnějším a tehdy prakticky novém MMA.
Úvodní turnaj Kerr absolvoval v Brazílii a prakticky okamžitě si na akci World Vale Tudo Championship získal respekt celé komunity. Své první dva protivníky zničil za méně než dvě minuty, jeden z nich se dokonce raději odplazil pod provazy ringu, než aby dále čelil brutálnímu bití, takže byl diskvalifikován. Třetí a finální souboj pak absolvoval proti BJJ specialistovi Fabio Gurgelovi, který s ním sice vydržel v ringu celých 30 minut, odešel ale brutálně zřízený neustávajícími kladivy z vrchní pozice a také drsnými hlavičkami.
Hlavičky, kolena na uzemněného soupeře nebo fotbalové kopy, co tehdy nebylo zakázáno (a že nebylo skoro nic), to bylo povoleno. Tak například vyhrál svůj druhý zápas na turnaji UFC 14 na submisi, kdy natlačil svému soupeři bradu do očního důlku. Zápasy obstarávali bojovníci vážící přes 120 kg, asi netřeba dodávat, že absolutně nerespektovali jakékoliv zákazy dopingu.
„Do svých 27 let jsem se ani nedotknul nějakých zakázaných látek… Při svém prvním zápase v Brazílii jsem byl na velmi malé dávce anabolických steroidů. Když jsem pak šel do UFC, byl jsem na úplně jiné úrovni sypání, měl jsem asi 125 kg s pěti procenty tělesného tuku. Mohl bych zvednout na bench malé auto nebo dát dřep s malým domem. Bylo to šíleně přehnané,“ netajil se Mark užíváním dopingu v krátkém dokumentu pro Sports Illustrated v roce 2015.
UFC ale koncem 90. let nebylo tou zaslíbenou destinací pro bojovníky MMA, regulace a snahy o zákazy ze stran úřadů donutily organizaci stáhnout se do ústraní, po ekonomické stránce se přibližovala bankrotu. Centrum dění se tak přesunulo do Japonska a hlavně do slavné Pride. Po dvou vítězných turnajích v těžké váze v UFC se pro stěhování rozhodl také Mark Kerr a poprvé zde vystoupil už v roce 1998 na Pride 2.
Čtyři další dominantní vítězství v Japonsku v průběhu dvou let znamenaly upevnění Kerrova statusu hvězdy. Střety kolosů s jen pomalu se množícími pravidly si ale vybíraly svou daň a Markova závislost na lécích proti bolesti se stále stupňovala. K tomu se začal střádat stres před velkými zápasy. „Byl strašné zvíře uvnitř ringu, ale mimo něj byl naprostý gentleman,“ prohlásil o něm jeho dlouholetý trenér Bas Rutten. Kerr přes svou brutálnost v samotných zápasech nebyl nikdy plně oddán myšlence tvrdých fightů. Režisér John Hyams, který o Kerrovi natočil v roce 2002 dokument k tomu řekl: „Nemyslím si, že Mark měl rád zraňování jiných lidí, ale byl v tom strašně dobrý. Myslím, že to byl částečně důvod, proč byl tak vnitřně rozervaný.“
Problémy se začaly stupňovat také v osobním životě, jeho dlouhodobý vztah s Dawn Staples lze jen stěží označit jinak než jako toxický. A k Markově závislosti na opiátech přinesla Dawn také závislost na alkoholu.
Zhoršující se fyzický i psychický stav se pak musel projevit také v ringu. V září roku 1999 se v Jokohamě utkal s Igorem Vovchanchynem, nově se zákazem osvědčené Markovy taktiky v podobě hlaviček z vrchní pozice, tehdy musel skousnout svou první profesionální porážku. Ve druhém kole jej ukrajinský soupeř vypnul koleny do hlavy. Přestože byl zápas nakonec bez výsledku, kolena na uzemněné soupeře se taktéž zakázala, prohra pro Marka znamenala zvrat v kariéře a v roce 2001 se po prohře na Pride 15 rozhodl pro delší pauzu od MMA. Restart v roce 2004 pak dopadl tak, jak obvykle podobné návraty dopadají. Kerr už byl jen svým stínem a o sedm proher a pouhé dvě vítězství později v roce 2009 odbojoval svůj poslední zápas. Od Muhammeda Lawala inkasoval KO za 25 vteřin.
Statisíce dolarů, které inkasoval na vrcholu své popularity, se kvůli náročnému životnímu stylu dávno rozutekly a Mark potřeboval zaopatřit rodinu. Štěstí však při pokusu o nalezení jiného zaměstnání neměl, v roce 2008 se kariéra v realitách neukázala jako ta nejlepší volba a v nadcházející ekonomické krizi nenašel práci ani jako osobní trenér. Nakonec skončil jako prodejce aut.
Přes veškerou snahu nebyl zcela úspěšný ani jeho boj se závislostmi, relapsy ho provázejí prakticky po celý dospělý život. Dle svého instagramového účtu se mu však posledních šest let daří abstinovat. V roce 2016 mu bylo diagnostikováno nervové onemocnění periferní neuropatie. V současnosti žije se svou druhou manželkou Franci Alberding. V rámci chystaného filmu se podílel se na scénáři.
„Síla, kterou Kerr ukazoval u strhů a úderů z vrchní pozice, byla naprosto ohromující a odstrašovala všechny soupeře. Je těžké vysvětlit nové generaci fanoušků a medíí, co Kerr znamenal pro svět MMA v letech 1997 až 2000. Ti, kteří byli svědky éry Marka Kerra, ho navždy budou řadit mezi pět nejlepších těžkých vah všech dob,“ prohlásil na adresu dnes 56letého bývalého bojovníka průkopník brazilské MMA žurnalistiky Marcelo Alonso. Smíšená bojová umění sice od té doby ušly již velký kus cesty, Mark Kerr však zůstane navždy jednou z prvních a velkých hvězd tohoto sportu. Komplikovanou, ale jedinečnou.
Vstoupit do diskuze (0)