Michal Martínek se objevil v poslední epizodě podcastu Fight and Talk, v níž ho vyzpovídal Patrik Kincl spolu s Tomášem Kvapilem. Česká hvězda těžké váhy v rozhovoru přiznala, že se prohra s Danielem Jamesem podepsala na další přípravě. Vyburcovala ho k větší aktivitě, absolvoval tedy více tréninků, častěji jezdil do zahraničí. V polském Ankosu vyhledával především těžší sparing partnery, kteří mu v Čechách bohužel chybí. Uvědomoval si, že jde o zlomový okamžik. “Věděli jsme, že je to klíčový zápas, kdybych prohrál, tak už bych dostal třeba poslední šanci, a to bůhví jestli.” Jedním dechem ale dodal, že po psychické stránce se cítil skvěle.
Do zápasu přitom nastupoval s naraženými žebry, o což se během tréninku postaral Daniel Škvor. K úrazu došlo tři týdny před zápasem. “Hodně kluků mi říkalo, že by bylo dobré to zrušit, protože jsem se nemohl pořádně tahat,” řekl Martínek a přiznal, že on sám tuto možnost zvažoval, obzvlášť ve chvílích, kdy kvůli bolesti ani nemohl pořádně spát. Problém řešil přípravky tišící bolest, musel podstoupit léčebné obstřiky, aby vůbec mohl absolvovat trénink. V kleci pak musel uzpůsobit vstávání ze země, neustále si dával pozor, aby si žebra chránil. Tomas Pakutinskas ale i tak bolavé místo několikrát trefil. ”Když jsme klinčovali a posílali jsme si tam ta kolena, tak jsem o tom samozřejmě věděl. Adrenalin si toho hodně vzal, takže to bylo v pohodě, ale druhý den po zápase to bylo zajímavé.”
S Danielem Jamesem Martínek prohrál ve druhém kole, Americký obr ho dokázal dostat na zem, načež ho polapil do krucifixu. “Černovous” si tentokrát situaci na zemi pohlídal. “Byl jsem na zemi, ale necítil jsem se tam být tolik ohrožený, nesežralo mi to fýzu jako dřív. V minulosti jsem ve špatných pozicích trochu panikařil, tak si myslím, že je to velký posun od předchozího zápasu.” O soupeři dobře věděl, že je silný v prvních kolech, proto byl připraven úvodní pětiminutovku obětovat, tlak chtěl stupňovat až posléze. To se mu ale podařilo pouze částečně. “U toho pletiva se ze mě snažil vymačkat veškerý kyslík, takže jsem se tam taky trochu zavařil.”
Jako kritický moment označil gilotinu, s níž Litevec zahrozil v prvním kole. Sice ji neměl chycenou přes tepnu, i tak ale Martínek cítil, že mu dochází síla. Pomohla mu slova jeho přítelkyně, která ho povzbuzovala z rohu a pravidelně mu připomínala, aby pořádně dýchal. Právě její přítomnost je pro něj velmi důležitá, nehledě na to, co si o tom myslí ostatní. “Myslím si, že si člověk do klece může vzít, koho chce. Chci to ukázat, nezajímá mě, co na to říká společnost a jiní trenéři, důležité je, že to respektuje můj trenér, že ví, jak to mám, co chci a nechci, to je pro mě klíčové. Ona je jeden z aspektů, který mi pomohl ten zápas vyhrát,” vysvětlil svůj pohled na věc.
Martínek uznal, že možná hrál až příliš na jistotu, v budoucích zápasech se bude snažit rozhodnout před časovým limitem, aby se nemusel spoléhat na verdikt od rozhodčích. Na konci zápasu byl ale přesvědčen, že vyhrál. “Cítil jsem se jako vítěz. Nevěděli jsme, komu tu ruku zvednou, to je jasné, ale vnitřně jsem se cítil jako vítěz.”
A kdy “Černovous” očekává další bitvu? “S největší pravděpodobností to bude podzim. Nechci příliš dlouho stát. Předtím jsem měl trochu smůlu, protože jsem měl zápas po roce, to je prostě něco jiného. Teď jsem se cítil daleko lépe, i v překonávání krizí… Chtěl bych mít rozestup čtyři, maximálně pět měsíců.” Martínek závěrem prozradil, že si nastavil vysoké cíle a má před sebou ještě dlouhou cestu. “Mám ambice, chtěl bych tam po sobě něco zanechat, takže mě tam čekají psychopati, kteří jsou daleko před Pakutinskasem. Aby se mi podařilo uspět, tak mě čeká obrovský kus práce. Samozřejmě to nepodcením a udělám pro to maximum.”
Vstoupit do diskuze (0)