Z New Yorku odjížděl bez titulu, slovo prohra ovšem do svého slovníku odmítá zařadit. „Prohrál jsem tam, když to takhle musím říct, tak je to tak. Ale prohru beru jako definitivní věc, jako postoj, který člověk zaujme, koupe se v tom a přijme roli oběti,” řekl v rozhovoru s Čestmírem Strakatým, přičemž uvedl, že něco takového odmítá akceptovat. „Dívám se po příležitostech a možnostech – co dělat, jak to zlepšit. Přece jen to není fatální, nezemřel jsem, mám možnost s tím ještě něco dělat.”
Nutno dodat, že už je to téměř osm let, co český válečník prohrál naposledy, když jej v Rizinu v prvním kole ukončil Muhammed Lawal. Procházka připustil, že si možná potřeboval připomenout nepříjemné pocity spojené s porážkou, aby v sobě probudil novou energii. „Beru ji jako poučení, součást mé cesty, abych se mohl posunout dál.”
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Poslední týden před zápasem se cítil dobře, ačkoli nebyl ve stoprocentní formě, jelikož během přípravy narazil na jisté komplikace. Objevily se krátce poté, co spolu se svým týmem odsouhlasil zápas. Procházka se těšil na pět týdnů, kdy pořádně zapřáhne tělo, aby doladil formu. „Z těch pěti týdnů plné přípravy jsem naplno trénoval tak šest dní,” prohlásil. O dva týdny ho připravilo onemocnění a nasazená antibiotika, dále šlo o naražený loket a další „neduhy”, s nimiž bohužel nemohl trénovat tak, jak by chtěl.
Jedním dechem ovšem dodal, že se na zdravotní komplikace nechce vymlouvat, na podobné situace je koneckonců zvyklý. „V Rizinu už jsem si prošel těmito stavy, kdy jdeš do zápasu nemocný nebo musíš odbojovat s něčím, co se v těle po**alo.” Také dodal, že ani Pereira nemusel být v plném zdraví, akorát o tom možná nikomu neřekl.
Pokud jde o samotný zápas, hlavní chybu vidí v koncentraci ve druhém kole. „Neudržel jsem pozornost na přítomný okamžik a trochu jsem spadl do svých podvědomých návyků, které mám z minulosti. Nejsou úplně nejlepší, stály mě vítězství.” Zároveň však zažil momenty, kdy cítil, že tahá za delší konec provazu. „Když jsem to v zápase držel pod kontrolou, jak sebe, tak soupeře, tak jsem věděl, že ten borec nemá nic.” O to víc ho mrzí, že mu bitva nakonec protekla mezi prsty.
Procházka s hrdostí reprezentuje Českou republiku, moc dobře si uvědomuje, kolik lidí do něj vkládalo naděje. A byť ho mrzí, že je tentokrát nemohl potěšit vítězstvím, o soucit nestojí. „Na lítost nemám čas, není to v mé povaze. Nebyl jsem stvořený k tomu, abych prohrával.”
Bývalý šampion polotěžké váhy naštěstí vyvázl bez zranění, takže by se relativně brzy mohl představit v dalším duelu. „Věřím, že třeba v dubnu nebo květnu bych mohl být zpět v oktagonu,” zadoufal a naznačil, že by se mu líbila odveta s „Poatanem”. Přijal by ale i jiného soupeře, přes kterého by se opět přiblížil k titulové šanci.
Vstoupit do diskuze (0)